Taiwan
22. ledna 2024
Taipei
Vzhledem k nedávným taiwanským volbám jsem uznal za vhodné zmínit se o magickém hlavním městě Taiwanu.
Taipei leží na severu ostrova a je nechvalně známá svým deštivým klimatem. Jelikož jsem většinu roku strávil v Taichungu, nemohu posoudit. V Taipeji jsem byl zhruba pětkrát: Poprvé, když mě pozval velvyslanec České ekonomické a kulturní kanceláře v Taipeji spolu s hrstkou studentů na tzv. Český večírek. Taipei lze snadno popsat třemi slovy: Čankajšek, Sunjatsen a metro. Dvě největší památky jsou totiž zasvěceny velikánům čínské moderní historie.
Dnes bych však rád zavzpomínal na můj poslední týden jak v Taipeji, tak i Taiwanu celkově. Tou dobou jsem zrovna natrefil na tajfun. Jelikož byli termíny vyprodány, ubytoval jsem se v Nové Taipeji, což je nově vybudovaný okres rozlehající se kolem centra. Nebylo to zase až tak hrozné, neboť zastávka metra se nacházelo zhruba 100 metrů od hotelu. Mé poslední cílové destinace; taipejská zoo, Tamsui a Taipei 101 měli své zastávky metra.
Výsadou taiwanských zoo jsou výstavy flory a fauny specifické výhradně pro tento ostrov. Mezi evergreeny se řadí např. taiwanský jelen, makakové, hadi, pavouci a hlavně formoský černý medvěd, národní symbol Taiwanu. Do zoo se dá dostat pomocí hnědé linky, což je zároveň i první linka metra vybudovaná roku 1996. Zajímavostí je, že linka byla zřízena právě kvůli taipejské zoo.
Nejvíce jsem se však těšil na Taipei 101. Ještě před dvaceti lety nejvyší budovou světa, tento mrakodrap je ztělesněním čínské kultury: celá stavba zohledňuje feng-šuej a disponuje výtahem, který jede rychlostí 60 km/h. Poté co jsem se otřepal z prudkého stoupání jsem si prohlédl celou Taipej. Na vrcholku Taipeje 101 se to jen hemží turisty z asijský zemí, obzvláště japonci a korejci. Koupil jsem pár pohlednic pro přátele a sjel jsem zase dolů.
V Taipeji jsem také natrefil na Chiyen a jejího kamaráda Broa. Šel jsem s nimi na pivo a vzali mě i na výšlap sloní hory (Siang-šan 象山) a sirných hor Jang-ming-šan 陽明山. Chiyen je učitelkou v základní škole a Bro studuje na Taipejské národní univerzitě, vymetá všechny kluby, vyhrává všechny výhry v automatech a zná se skoro s celou Taipejí. Oběma posílám pozdrav.
Taipej má i však své stinné stránky. Kromě výše zmíněného neustálého deště a letních tajfunů je také terčem zemětřesení, i když ne tak silných jako v Taitungu. Taipej, stejně jako ostatní města, má problémy se šváby, jejichž mini varianta se usadila i v mém pokoji (i přestože jsem každý den vynášel odpadky).
I přes všechny své negativa je bezprostředním plusem příroda, která jakoby harmonicky koexistuje s betonovou džungli města. Ať už to jsou hory, ale i chrámy na útesech hor, Taipej není stereotypním velkoměstem. Máte-li možnost se zde podívat, doporučuji zajet si červenou linkou i do Tamsui na severu, kde sídlili holandští, portugalští, japonští, ale i britští kolonizátoři Formosy. A když už budete i tam, dejte si A-gei. Je to takový velký plněný knedlík plný skleněných nudlí politý pikantní omáčkou. Pozůstatek japonského dědictví :)
6. ledna 2024
Zelený ostrov
Při představě, že bych v 70 letech zapomněl na moje zážitky z Taiwanu jsem se rozhodl věnovat zápisu mých příhod z tohoto nádherného ostrova. V Česku se toho stejně moc neděje, takže nemám co ztratit. První, o čem bych rád poreferoval, je příhoda ze zeleného ostrova.
Zelený ostrov (čínsky Lü-tao 綠島), se nachází na jihovýchodě Taiwanu a spadá pod okres Taitung. Vyznačuje se deštivým klimatem, přičemž nejinak tomu bylo i při mé návštěvě ostrova. Dá se objet kolem zhruba hodinky. Takže co jsem neudělal? Pronajal si elektroskútr, protože nemám mezinárodní řidičák, projel jsem velkou část ostrova a na křižovatce se srazil s jiným skútrem. Neváhal jsem a jakožto správný gentleman jsem okamžitě přispěchal na pomoc dvěma slečnám, které jsem srazil. Přivolali policii (ťing-pao 警報), protože se to tak na Taiwanu ze zákona dělá, ne protože bych byl výtržník. Musel jsem zaplatit škodu na skútru a vše bylo v pořádku. Proč o tom všem ale píšu?
Zaprvé, ty dvě slečny cestovaly s jejich tetičkou a bratránkem. Nejenže mě pozvali na večeři, ale považovali mě za člena jejich rodiny, protože jsem neváhal a okamžitě jim pomohl. Šéf, který mi pronajal skútr, nás všechny zase pozval do své dílny na kaoliang, taiwanskou pálenku z prosa. Možná bych se měl zmínit, že neumím vůbec pít a té noci jsem se ztřískal tak, že mě museli odvézt do BnB. Nebylo by to poprvé, co jsem se sektal s taiwanskou pohostinností. Jediné, co mohu s jistotou říct je, že se by se tohle v Česku nestalo. Tak, přesto že jsem se původně vydal na Zelený ostrov za mou taiwanskou kamarádkou, která si tam otevřela restauraci, zažil jsem nezapomenutelný zážitek.
