Překlady
12. ledna 2024
Kandované kaštany stařenky Siung
Ku-lung
Následující úryvek je součástí předmluvy knihy o Lu Siao-fengovi. Jedná se o knihu žánru Wu-sia, neboli román o rytířích a mstitelích, žánru čínského románu, v němž vystupují obyvatelé tzv. Ťiang-chu (doslova řek a jezer), čili tzv. outsideři na okraji společnosti. Ku-lung je pověstný svým zhuštěným stylem a bylo by škoda nepodělit se s vámi o tento klenot.
Je úplněk. Všude hustá mlha. Měsíční svit osvětloval pusté město a pouhý pohled na něj rval srdce každému, kdo na něj pohlédl. Avšak Čang Fang a jeho společníci se nepřišli kochat, vyšli si prostě na procházku. Právě si najali hlídače z velké dálky a společně popíjeli pálenku. Pominulo období trápení a těžké práce. Cítili se uvolněně a šťastně. V ten okamžik spatřili stařenku Siung. Stařenka se zjevila před jejich zraky jako nějaký duch. Zdálo se, že nese velký neviditelný kámen, kvůli němuž byla celá ohnutá, div se nepřetrhla v pase. V ruce nesla starý bambusový košík, na němž ležel těžký bavlněný šátek.
„Co máte v tom košíku, stařenko?“ zeptal se jeden z nich. Byli opilý a hrozně zvědaví. Polevili na stráži. „Kandované kaštany,“ na stařenčině vráskami poseté tváři se zjevil úsměv. „Slaďoučké kaštany, ještě jsou horké. Jeden ťin jen za deset minci.“ „Vezmeme si pět ťinů, pro každého po jednom.“ Kaštany byly opravdu ještě horké a hezky voněly. Čang Fang se do jednoho z nich zakousl. Vlastně kaštany zas tak moc nemusí, navíc vypil hodně vína a sotva si kousl, udělalo se mu nevolno jako by měl každou chvíli zvracet. Než kaštan vyplivl, zjistil, že všichni jeho společníci do jednoho padli spolu s ním k zemi. Najednou mu z koutku úst vychrlila bílá pěna. Ta zčervenala a změnila se v krev.
Stařenka zůstala stát na místě a pozorovala je, úsměv na její tváři se změnil v tajemný a strašlivý úšklebek. „Ty kaštany jsou otrávené!“ zaskřípal zuby Čang Fang a chtěl se na ni vrhnout, ale byl zcela bezmocný. Chtěl ji uškrtit, ale místo toho ji ležel u nohou. Všiml si, že stařena nosí pod sukní pár rudých vyšívaných střevíců. Přesně takových, co nosí nevěsty. Avšak, na střevících nebyly vyšité mandarínské kachničky, ale párek sov. Jejich zelené oči jako by upřeně zíraly na Čang Fanga.
Stařenka Siung se začala tlumeně smát, pravíc: „Tak nakonec se z tebe, holoubku, vyklubalo pěkné kvítko. Hledět na cestu neumíš, ale nakukovat ženám pod sukni, tak to by ti šlo!“ Sotva Čang Fang zvedl s obtížemi hlavu, zachraptěl: „Proč se nám mstíte?“ Stařenka mu s úsměvem odpověděla: „Ty hlupáčku, vždyť jsem si vás ani pořádně neprohlédla, jak bych se mohla mstít?“ Čang Fang zatnul zuby a řekl: „Tak proč nám ubližujete?“
Stařenka Siung lhostejně opáčila: „Není žádné proč. Prostě se mi chce zabíjet.“ Pozvedla hlavu, natočila ji k mlhavému oparu měsíce a pomalu pokračovala: „Když přijde úplněk, přijde na mě chuť vraždit.“ Čang Fang ji sledoval, v očích se mu blyštil hněv a strach, nejradši by se jí zakousl do krku.
Ale stařenka se před jeho očima vypařila jako pára nad hrncem a zmizela v husté mlze. V mlhavém večerním oparu nešlo vidět na krok, zato měsíc svítil jasněji než kdy dřív.
26. listopadu 2023
Je A-fu hloupý?
Po dlouhé odmlce jsem sice neměl možnost sepsat nové dobrodružství Remuse a jeho krušného návratu do vysněného Lokmenu, avšak zato jsem se rozhodl s vámi podělit o můj první překlad, krátký příběh tchajwanského spisovatele Sie Kchaj-pchinga, čímž tato stránka slouží jako takový „samizdat“ pro mé překlady. Překlad následuje originální text.
Hloupý A-fu
Sie Kchaj-pching
Přestože je letos malému A-fuovi už deset let, všichni si myslí, že je hloupý jako malé dítě. Tudíž si z něj jeho sousedé často rádi utahují.
Pokaždé, když si z něj chtějí sousedé vystřelit, předloží před něj dvě bankovky a pobídnou jej, aby si vybral. Na zelené bankovce je natištěna desítka a na červené zase pětka. Říkají mu: „Vyber si tu, která se ti líbí nejvíc. Ale nezapomeň: vybrat si můžeš jen jednu.“
A-fu si pokaždé bez rozmýšlení vybral červenou. Všichni se smíchy za břicho popadali a nemohli uvěřit, že si vybral červenou bankovku, když deset je přece víc než pět.
Jednou k němu přišla stará tetička, které mu ho bylo líto a zeptala se jej: „A-fu, proč si vždycky vybereš červenou bankovku? Copak nevíš, že na zelené je deset a na červené jen pět? Vždyť deset je přece dvakrát víc než pět?“ A-fu se zasmál a odpověděl ji: „Tetičko, vždyť to já přece vím! Ale, když bych si byl vybral desítku, tak by z toho sousedé neměli žádnou radost. Navíc by je pak tahle hra omrzela. Takhle si desítku můžu vzít jen jednou, ale pětku víckrát.“
阿福傻嗎？
謝豈平
阿福今年十歲了，大家都說他有點兒傻。因此，親友鄰居們老是喜歡跟他開玩笑。他們常常拿兩張新鈔票教他挑。一張是綠色的十塊錢。另一張是紅色的五塊錢。他們對他說..『你喜歡哪一張，就拿哪一張，但是你只能要一張。』阿福總是喜歡紅色的，總是拿一張五塊錢的。每次大家都哈哈大笑，覺得阿福太傻，不知道十塊比五塊多。有一次，鄰居一個好心的老太太問他.. 『阿福，你為甚麼總是拿紅色的呢？難道你不知道嗎，綠色的是十塊錢，紅色的是五塊錢？十塊比五塊多一倍呀！』阿福笑著說.. 『我知道哇！可是，我要是拿了十塊的，他們一定覺得不開心。他們以後就再也不會跟我開這樣的玩笑了！拿十塊錢的，我只能拿一次。拿五塊錢的，可以拿很多次。』
